Archiv rubriky: Blog

Výstava Naturalia

Představte si vycpanou lišku. Té rozřízněte hlavu a uvnitř krku, kde by jste měli vidět čím byla liška vycpána, najděte zmineralizovaný kámen. Představte si želví krunýř, na místo hlavy nasaďte saranče, míso předních nohou krabí klepeta, místo zadních kuřecí pařáty a přilepte na jeho hřbet třeba motýlí křídla. Pokud si chcete s úžasem prohlédnout, jak tyhle představy mohou vypadat, když se zrealizují, měli byste navštívit výstavu s názvem Naturalia v Muzeu Kampa, která končí 31.ledna 2014. Možná jste i vy jako děti namalovali rybu s nohama nebo přimalovali psovi rohy. Když si ale prohlédnete objety této výstavy, pochopíte, kam až se dá v kombinování všeho přírodního zajít.
Jan Švankmajer dokázal spojit části živočichů, rostlin, hmyzu, ale i nerostů do dokonale zpracovaných exponátů, které mají podnítit lidskou fantazii a výstavu doplnil o díla z vlastní soukromé sbírky. Těmi jsou například obrázky smyšlených zvířat z doby renesanční až barokní, které ve své době musely být skutečným trhákem. Nelze vůbec pochybovat o tom, že se těmito bizarnídními bytostmi nechal umělec inspirovat. Dokonce natolik, že některé použil jako předlohu pro vlastní obrazy.
_mineralogical-nutria_photo-kazumi-terazaki-mensi

Já, ačkoliv jsem muzikant a uměleckého vzdělání mám tedy více, nezajímal jsem se nikdy příliš ani o literaturu, ani o výtvarné umění. Když jsem viděl obraz ptačího pozadí, ze kterého plynule vystupuje jakési rostlinné tělo s domalovanou koňskou hlavu, ale s lidskými oči a beraními rohy, nebo jiné obrazy podobných stvoření, vyvolávalo to ve mě především údiv. Především jsem se podivoval nad kolážemi lidských orgánů. Nedokázal jsem totiž identifikovat co si o tom mám myslet. Nakonec jsem nad nimi rezignoval s pocitem, že jsem strávil příliš času studováním lidského těla při mém studiu střední zdravotnické školy a tak mi tyto koláže víc, než umění připadaly jako slátaniny.
Mimo ryze naturalistická díla mě překvapily šuplíky plné předmětů, které jakoby byly zality lávou. Kdyby k nim Švankmajer nenapsal vysvětlení, odcházel bych s pocitem, že chtěl znázornit jak by vypadal obsah jeho almary na chalupě, kdyby poblíž došlo k výbuchu sopky. V životě by mě nenapadlo, že jde o imitaci afrického rituálu, při kterém se využívá zvířecí krev, muší larvy, oheň a popel. Do obýváku bych si nevzhledné šuple sice nedal, ale jsou přinejmenším zajímavé svým příběhem.
artsvankmajer02
Ani výše zmíněné obrazy na stěnách jako takové mě vlastně tolik neupoutaly, dokud jsem si nepřečetl podrobný popis “zvířete” jednoho z nich. Naprosto mě šokovalo, jaký způsob rozmnožování mu umělec vymyslel, už jen díky němu mám na celou výstavu vlivnou vzpomínku. A pokud bych si mohl takový popis přečíst o každém z těch živočichů, určitě bych se náramně bavil.
Ať už mě ohromilo cokoliv, zcela nejvíce jsem byl uchvácen z exponátů tvořených z kostí, peří, minerálů, hmyzu, rohů, škeblí, lastur, rostlin a dalších přírodních materiálů. Byli výjimečné svým zpracováním a vyvolali ve mě pocit, že to co vidím, nemusí být sureálné, nýbrž opravdové. :))
Více informací hledejte na http://www.museumkampa.cz

Bzzzz

Pivní slavnosti Miletín

Sám jsem nevěřil, že vidím správně. Když jsem přijel na pivní Slavnosti do Miletína, myslel jsem si ,že půjde o malou, pivní sešlost obyvatel podkrkonoší a Krkonoš. Myslel jsem, že budu procházet kolem stolů mezi lidma a zpívat jim známe lidové písně. Místo toho mě čekalo skvěle zařízené pódium se dvěma zvukaři a veselé publikum. Po mém vystoupení přišel s mikrofonem herec Ivan Jiřík a po pár slovech si zavolal moderátora Edu Hrubeše, známého z pořadu „Neváhej a toč!“ Ten si mě za pár okamžiků zavolal a před slechy všech se mnou udělal krátký rozhovor. No jak píšu, nevěřil jsem svým očím! :)
Když jsem dohrál druhý set, prošel jsem uličkou oněch veselých lidí a zaposlouchal se do not skvělé jazzové kapely. Proč o té kapele píšu? No protože hráli tak dobře, že jsem měl chuť si s nimi zahrát a oni mi dovolili si s nimi zahrát jedno sólo v Bluesové dvanáctce.
Na tyto slavnosti dlouho nezapomenu a vzpomínat můžu u této fotografie, kde vidíte vedle mě Edu Hrubeše a Ivana Jiříka (vpravo). :)

Slavnosti Miletín 2014

Vánoční turné Orchestru Václava Hybše

Někdy v říjnu 2013 mi na cestě z koncertu na koncert volal pán, a ptal se mě, jestli bych nechtěl hrát na klávesy v orchestru Václava Hybše. Nemusel jsem se dlouho rozmýšlet, protože turné s tímto velikánem nejde odmítnout. Byl to měsíc plný nezapomenutelných zážitků ve společnosti nejen pana kapelníka, ale i spoluzakladatelů divadla Semafor, Pavlíny Filipovské a Karla Štědrého, kteří s námi zpívali a bavili tak adventní obecenstvo.
Orchestr V.Hybše

Asi víte, že hudbu divadla Semafor a Osvobozeného divadla mám opravdu moc rád. A přesně jako je ta hudba, i pan Karel Štědrý a paní Pavlína Filipovská jsou veselí a kamarádští. Jsou galantní a laskaví, jsou to lidé, kteří neztratili dobré mravy své doby a přirostli mi k srdci.
Bylo mi ctí a inspirací, že jsem s tímto orchestrem a přímo s Václavem Hybšem mohl spolupracovat.
Hybš