Hudbu k písni Až zestárneš mám ve svém pomysleném šupleti už od roku 2011. Dlouho jsem si však lámal hlavu s tím, jak ji otextovat. Není překvapení, že mě k tomu postrčily těžké trable z mého osobního života. Věřil jsem, že všechno špatné jednou odejde a věděl jsem, že musím nějak přežít tu dobu, než se to stane. Začal jsem častěji vyrážet do hospody. Né, že bych se tam chodil do němoty opíjet, ale zkrátka mi to začouzené prostředí tehdy bylo blíž. No a díky tomu, že u sebe vždycky nosím nějaký notes na poznámky, kdyby mě chytla můza, tak se mi podařilo dokončit tuto píseň. Byl jsem v pražské undergroundové hospodě Vzorkovna, zrovna skončilo vystoupení nějaké alternativní skupiny, kolem mě byl šrumec a já byl plný inspirace. Napsal jsem prostý text, na můj vkus až příliš prostý. Ale přesně vystihoval, co chci. Řekl jsem si, že takhle to má být. Hudba, text, střih: Pavel Mucha Tenor saxofon: Ondřej Klímek Zvuk: Jan Steinsdörfer Poděkování: Filip Špelina, Jiří Anděl

Mám hrozně rád příběh o tom, jak vznikla tato píseň. Bylo to období, kdy jsem se vyrovnával s mnoha špatnými pocity a tu jsem jednou šel domů pozdě večer a po dlouhém, tmavém zimním období spatřil kvést sněženky. Zastavil jsem se u nich a zazpíval si melodii „Už kvetou sněženky“ z této písně. Bylo to pro mě symbolické. Po opravdu smutném a psychicky náročném období jsem tam stál a jako bych viděl v té květeně, že všechno bude zase dobré. Stejně jako, že po dlouhých studených nocích přichází jaro. Nahrál jsem si do mobilu několik málo veršů, které mi zrovna padly na rty a zrodila se píseň, která mi připomíná příběh o lásce, lidských chybách a odpouštění. Příběh, který jsem prožil, přestože je to zcela jiný příběh, než ten, který píseň vypráví.