Sraz harmonikářů

Poprvé v životě jsem se zúčastnil srazu harmonikářů. Stalo se tak 15. listopadu 2014 a sice na 28. srazu v Kostelci nad Orlicí. Našli mě jednoduše tak, že jsem tam rok předtím hrál s orchestrem Václava Hybše a v divadelní hospůdce zahrál svých pár písní. Tehdá jsem tam zahrál společně s Pepou, který řídil náš autobus na turné. :) Tady mám ještě fotku:
IMG_0164 Tradice pořádání podobných srazů jsem zaznamenal již dříve a věřím, že v Kroměříži na starém pivovaře se podobné párty stále pořádájí. Nikdy jsem však nenašel kuráž se zúčastnit a teď, když mě pozvali abych zahrál v Kostelci, tak jsem měl najednou obrovskou radost a zároveň velký strach. Radost jsem měl proto, že i když jsem se dříve chtěl zúčastnit, necítil jsem se dost jako harmonikář a strach proto, že jsem měl o takovém srazu docela jinou představu.
Jestli bych měl jít na sraz harmonikářů jako divák, představoval bych si setkání těch nejlepších harmonikářů, kteří navíc předvedou to nejlepší co umí. Že zažiju okénko toho, co se na harmoniku aktuálně hraje, co se tradičně hraje již od pradávna a k tomu nějaká netradiční vystoupení. Z pohledu harmonikáře jsem si představoval, že se všeci vzájemně podělí o své poznatky v oboru, zážitky ze svých vystoupení, nebo si předají tipy na dobré opraváře harmonik.
Bál jsem se a do telefonu jsem organizátorce říkal, že nevím, jestli se na takovou akci hodím, že vlastně vůbec nehraju na akordeon, ale na garmošku, docela jednoduchý nástroj, který už svojí konstrukcí nedovoluje hrát koncertně. Ujišťovala mě, že mám přijet a že budu hrát na závěr večera jako překvapení.
_DSC_0435

Nuže dobrá, řekl jsem si a pozvání jsem přijal. Na setkání jsem teprva pochopil o co jde. Na setkání vystoupili všichni, kteří uměli něco na akordeon zahrát a nestyděli se to předvést na podiu před plným sálem lidí. Úvodní slovo dostal Petr Šimáček, kterého jsem již znal ze Šlágr TV – ačkoliv tu televizi nesleduji, tak jeho si pamatuju, protože zrovna když jsem se díval, dával jim rozhovor – a ten jediný v podstatě zahrál na harmoniku tak, jak jsem očekával. Slušná technika, zajímavé skladby, na závěr večera se svojí partnerkou zahráli část z Rusalky – famózní. Ostatní hráči byli prostí harmonikáři jako z filmu Dobrý voják Švejk, nebo asi tak jako já. Každý zahrál co uměl, pár z nich i to, co neuměli. Všichni se vzájemně podporovali a tleskali si. Zkrátka teprva když jsem to na vlastní oči viděl, pochopil jsem, že nejsem na srazu harmonikářů, ale na srazu přátel harmoniky. Harmonikáři se totiž pomalu vytrácí.
Spoustu lidí mi za moji desetiletou praxi řeklo, že takhle mladého harmonikáře, jako mě, ještě neviděli. A já na tomto srazu byl druhý nemladší. První nejmladší byla asi sedmiletá holčička a ti ostatní měli věkový průměr 60 let. Podobného průměru bychom dohledali v hledišti. Na druhé straně všichni lidé, kteří přišli byli milí, organizátoři nanejvýš přívětiví, osobně jsem zaznamenal jen dobrou náladu a po koncertě jsme se přesunuli do restaurace, kde jsme do tří do rána ještě hráli a bavili se. Navíc mě několik lid zvalo na další srazy harmonikářů a to ani né tak daleko od toho, třeba hned ve vedlejším městě a rozdal jsem všechny vizitky, co jsem měl.
Přes mé stoprocentní nadšení, které jsem si ze srazu odvezl domů teď musím objektivně říci, že bych vlastně měl být zklamaný. Proč nejsem?  Asi je to těmi lidmi. V Praze je uroveň harmonikářů o dost vyšší, ale ta lidská, ta pokulhává jak Dr. House.
_DSC_0483
V Kostelci si neužijete kdovíjakých výkonů, ale najdete sál plný slušných lidí, kteří rok co rok přijdou a podpoří potleskem i člověka, který není profesionální hudebník, ale člověk, který si tím nikdy nevydělával ani nebude, je mu přes 70 let a na akordeon se učí ani ne dva roky. Po té co vyslechnou pár dalších takových, zazpívají si známé písně s několika profesionálními harmonikáři, či soubory a po vyčerpávajích 10-15  číslech si dají pivo v hospodě a se zbylými hudebníky si ještě znovu zazpívají. Jsou to lidé, kteří si váží si sebe navzájem. To je to, proč jsem na koncertě ani vteřinu nebyl zklamaný. Viděl jsem odvahu, radost a úsměv. Je to vzácné! :)

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

CommentLuv badge