Představte si vycpanou lišku. Té rozřízněte hlavu a uvnitř krku, kde by jste měli vidět čím byla liška vycpána, najděte zmineralizovaný kámen. Představte si želví krunýř, na místo hlavy nasaďte saranče, míso předních nohou krabí klepeta, místo zadních kuřecí pařáty a přilepte na jeho hřbet třeba motýlí křídla. Pokud si chcete s úžasem prohlédnout, jak tyhle představy mohou vypadat, když se zrealizují, měli byste navštívit výstavu s názvem Naturalia v Muzeu Kampa, která končí 31.ledna 2014. Možná jste i vy jako děti namalovali rybu s nohama nebo přimalovali psovi rohy. Když si ale prohlédnete objety této výstavy, pochopíte, kam až se dá v kombinování všeho přírodního zajít.
Jan Švankmajer dokázal spojit části živočichů, rostlin, hmyzu, ale i nerostů do dokonale zpracovaných exponátů, které mají podnítit lidskou fantazii a výstavu doplnil o díla z vlastní soukromé sbírky. Těmi jsou například obrázky smyšlených zvířat z doby renesanční až barokní, které ve své době musely být skutečným trhákem. Nelze vůbec pochybovat o tom, že se těmito bizarními bytostmi nechal umělec inspirovat. Dokonce natolik, že některé použil jako předlohu pro vlastní obrazy.

Já, ačkoliv jsem muzikant a uměleckého vzdělání mám tedy více, nezajímal jsem se nikdy příliš ani o literaturu, ani o výtvarné umění. Když jsem viděl obraz ptačího pozadí, ze kterého plynule vystupuje jakési rostlinné tělo s domalovanou koňskou hlavu, ale s lidskými oči a beraními rohy, nebo jiné obrazy podobných stvoření, vyvolávalo to ve mě především údiv. Především jsem se podivoval nad kolážemi lidských orgánů. Nedokázal jsem totiž identifikovat co si o tom mám myslet. Nakonec jsem nad nimi rezignoval s pocitem, že jsem strávil příliš času studováním lidského těla při mém studiu střední zdravotnické školy a tak mi tyto koláže víc, než umění připadaly jako slátaniny.
Mimo ryze naturalistická díla mě překvapily šuplíky plné předmětů, které jakoby byly zality lávou. Kdyby k nim Švankmajer nenapsal vysvětlení, odcházel bych s pocitem, že chtěl znázornit jak by vypadal obsah jeho almary na chalupě, kdyby poblíž došlo k výbuchu sopky. V životě by mě nenapadlo, že jde o imitaci afrického rituálu, při kterém se využívá zvířecí krev, muší larvy, oheň a popel. Do obýváku bych si takové nevzhledné šuple sice nedal, ale jsou přinejmenším zajímavé svým příběhem.

Ani výše zmíněné obrazy na stěnách jako takové mě vlastně tolik neupoutaly, dokud jsem si nepřečetl podrobný popis “zvířete” jednoho z nich. Naprosto mě šokovalo, jaký způsob rozmnožování mu umělec vymyslel, už jen díky němu mám na celou výstavu vlivnou vzpomínku. A pokud bych si mohl takový popis přečíst o každém z těch živočichů, určitě bych se náramně bavil.
Ať už mě ohromilo cokoliv, zcela nejvíce jsem byl uchvácen z exponátů tvořených z kostí, peří, minerálů, hmyzu, rohů, škeblí, lastur, rostlin a dalších přírodních materiálů. Byli výjimečné svým zpracováním a vyvolali ve mě pocit, že to co vidím, nemusí být sureálné, nýbrž opravdové. :))
Více informací hledejte na http://www.museumkampa.cz

Bzzzz